Jak jsem koupil brouka

Po prohledávání inzerátů tady i v zahraničí jsem už pomalu propadal beznaději. Zvlášť u některých prodejců (bohužel často i u nás) jsem hodně ztrácel náladu. Většinou to je hroznej vrak, někdy je to dokonce něco úplně jiného, než se nabízí v inzerátu, jedno je však společné – je to za hrozný peníze. Nakonec jsem znovu napsal jednomu majiteli brouka v Chorvatsku i když požadoval víc, než jsem za to chtěl dát. Po troše mailování a zasílání různých fotek, jsem mu navrhl mou cenu. A i když za to chtěl výrazně víc, nakonec přijal s tím, že si to ale musím ještě tenhle týden odvézt. To by asi šlo. Sehnal jsem plaťák (velmi dobře), zblbnul kamaráda, směnil peníze a ve čtvrtek večer jsem vyrazil. V pátek ráno jsem stál před barákem v Záhřebu a zdravil se s pánem. On pak otevřel garáž, nastartoval a vyjel. Až teď si uvědomuju, že tam asi bylo už rozhodnuto. „Ono to normálně jede, motor vrčí a vypadá to fakt, tak jako na fotkách.“ Dál už to uteklo nějak moc rychle. Prohlídnout auto, zkontrolovat papíry, dojet potvrdit smlouvu k notáři, zaplatit, naložit a najednou jsem stál na benzínce za Záhřebem a měl jsem brouka.

Brouk byl vyroben ve čtvrtek 13.května 1971 v bílé barvě, motor 1300, 33Kw, modrý originální interiér, dokonce i s rádiem. Naprosto žádná úprava. Proč taky, vždyť ho od roku 1971 až do odhlášení roku 2009 vlastnil pan Binc ze Záhřebu. Ano, celou dobu ho měl jeden vlastník, až do svého skonání. To je pro mne neuvěřitelný. A musel o něj hrozně pečovat, protože to neni vůbec zrezlý. Tedy něco se tam přeci najde, jako obvyklé místo pod rezervou, zadní podlahy a mírně stupačky, ale jinak je to v pořádku. Ano, taky jsem tomu nevěřil u 45 let starého auta a po tom, co jsem viděl jinde. Dokonce i chromy jsou v pořádku. Ale nechci to zakřiknout, mám ho ještě krátce a nestihl jsem to celý prolézt.

Vzali jsme ho v sobotu na malou projíždku, aby jsme viděli, co všechno umí. Jo jasný, bude se muset vyměnit olej, promazat řízení a zrevidovat brzdy, koupit nové výměníky, ale jinak je to opravdu „superbouk“. A jelikož jezdil celý život v Chorvatsku a je na to asi zvyklý, tak mu budeme prý řikat Buba. Tak v pátek začala nová kapitola našeho života s Bubou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *